Samonosné monolitické nádrže na dešťovou vodu bez betonáže

Kdo řeší akumulaci dešťové vody na zahradě nebo pro splachování a praní v domě, dřív nebo později narazí na dvě základní konstrukční řešení nádrží: obetonované (žebrované) nádrže, které potřebují betonový obal kvůli statice, a samonosné monolitické nádrže, které si díky tvaru a tloušťce stěny vystačí bez betonu. Rozdíl mezi nimi ovlivní nejen cenu, ale i to, kolik práce a kdy vás instalace bude stát.

Co znamená samonosná konstrukce

Samonosná nádrž je vyrobena jako jeden kus, obvykle rotačním nebo vakuovým tvarováním z polyetylenu, a její stěny i dno jsou dimenzované tak, aby unesly tlak zeminy a podzemní vody bez dalšího vyztužení. Typický tvar je válcový nebo oválný s vypouklými stěnami a zesíleným žebrováním, které rozkládá zatížení rovnoměrně po celém povrchu. Díky tomu odpadá nutnost stavět kolem nádrže betonovou skruž nebo armovanou desku, což byl u starších typů podzemních nádrží standard.

Kdy se samonosná nádrž hodí a kdy ne

Řešení má smysl tam, kde je hladina spodní vody nízko a půda je propustná, tedy nehrozí velký hydrostatický tlak zvenčí, který by nádrž mohl deformovat nebo vytlačit vzhůru. Na pozemcích s vysokou hladinou spodní vody, jílovitým podložím nebo v místech se svahem se výrobci často přiklánějí k obetonování i u samonosných typů, případně doporučují přitížení dna betonovou deskou. Tuto informaci je potřeba ověřit přímo u konkrétního modelu, protože nosnost se liší podle tloušťky stěny a objemu.

Pro běžnou rodinnou zahradu s objemem nádrže od tří do deseti kubíků a normální skladbou půdy je samonosné provedení nejčastější volbou. Šetří čas, protože se nemusí čekat na vytvrdnutí betonu, a snižuje celkové náklady na zemní práce.

Postup instalace

• Vykopání jámy s přesahem asi 30 až 40 centimetrů na každou stranu od nádrže kvůli obsypu.
• Zhutnění a vyrovnání dna, obvykle vrstvou štěrkopísku o tloušťce 10 až 15 centimetrů.
• Usazení nádrže jeřábem nebo ručně u menších objemů, kontrola vodorovnosti.
• Postupné napouštění nádrže vodou souběžně s obsypáváním štěrkopískem po vrstvách, aby se vyrovnal tlak zevnitř i zvenčí.
• Napojení přítokového a přepadového potrubí, osazení poklopu a revizní šachty.

Klíčové je právě souběžné napouštění a obsypávání. Pokud se nádrž zasype naráz bez vody uvnitř, hrozí zborcení stěn tlakem zeminy, a naopak rychlé napuštění prázdné jámy bez obsypu může nádrž nadzvednout.

Cena a návratnost

Samonosné plastové nádrže na dešťovou vodu vyjdou v přepočtu na litr objemu obvykle levněji než varianty určené k obetonování, protože odpadá materiál i práce spojená s betonáží. Orientačně se ceny nádrží o objemu kolem pěti tisíc litrů pohybují v řádu desítek tisíc korun bez zemních prací a příslušenství, jako je filtrace přítoku, čerpadlo nebo řídicí jednotka pro automatické dopouštění z vodovodu. Konkrétní parametry a rozměry různých objemů popisují například Samonosné monolitické nádrže, kde lze porovnat i doporučené hloubky uložení podle typu.

Na co si dát pozor při výběru

• Ověřit maximální hloubku krytí zeminou, kterou výrobce pro daný model garantuje.
• Zjistit, zda nádrž vyžaduje betonovou desku pod dnem, nebo stačí štěrkopískové lože.
• Zkontrolovat průměr a umístění vstupních hrdel vzhledem k plánovanému napojení potrubí.
• U větších objemů počítat s přepravou speciálním vozidlem a jeřábem, což zvyšuje celkovou cenu instalace.
• Nezapomenout na filtr před vtokem, který zachytí listí a hrubé nečistoty ještě před vstupem do nádrže.

Údržba samonosné nádrže se v podstatě neliší od jiných typů: jednou za rok stojí za to zkontrolovat stav filtrace, přepad a případné usazeniny na dně, které se dají odčerpat kalovým čerpadlem bez nutnosti nádrž zcela vyprázdnit.