Zahrada

Tajemství stále zelené zahrádky

Stále zelená zahrádka je vytvořena ze stále zelených jehličnatých i listnatých dřevin i trvalek a je působivá po celý rok. Myšlenka celoroční působivosti se využívá v moderních parkových úpravách měst, ale i v extrémních poměrech, které jsou typické pro střešní či atriové zahrady nebo obytné terasy. Stále zelená zahrádka je charakteristická různými odstíny zelené barvy listů, které zůstávají na dřevinách a rostlinách po celý rok. Největší výhodou této úpravy je efektní celoroční působení spojené s nenáročnou údržbou.

Vždy zelenou zahrádku nebo úpravu můžeme vytvořit v jakýchkoli stanovištních podmínkách, od extrémně suchých až po stinné a vlhké, protože na výběr máme velké množství druhů s vytrvalými jehlicemi, šupinovitým a Cepelova listy.

Stále zelené jehličnaté dřeviny

Mezi stále zelené dřeviny patří především jehličnany s výjimkou opadavého modřínu (Larix), metasekvoje (Metasequoia), Tisovce (Taxodium) a jinanu (Ginkgo). Výběr je mimořádně bohatý a zahrnuje vysoké i nižší stromy, nízké až plazivé keře i kultivary netradičních tvarů nevyskytujících se v přírodě, jako jsou koule, kužely, polštáře, úzké sloupy. Jsou mezi nimi i půdopokryvné druhy (i kultivary) vhodné i do extrémních, především suchých podmínek, které snesou i chudé půdy. Jehličnany nabízejí i bohatou škálu odstínů zelené barvy, ale také kultivary zelenožluté, šedomodré i bronzové.

Stále zelené listnaté dřeviny

Stále zelené listnaté dřeviny jsou tvarově také bohatou skupinou, která zahrnuje kromě nízkých keřů vřesovištní společenství i vyšší vysazené druhy s většími listy, a také aromatické keře a polokeře ze Středomoří.

Stále zelené druhy vřesovištních rostlin – vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica) – vytvářejí porosty působivé svým kvetením, vřesovce včas na jaře, vřesy na podzim. Kromě toho jsou dekorativní i svým olistěním z drobných čárkovitými listů zelené až šedozelené barvy. Do tohoto společenství patří i nízké stále zelené keříky kyhanka (Andromeda), Bruckenthalie, Pernettye, Pierisu a vyšší Kalmia (Kalmia latifolia). Rostliny potřebují speciální stanoviště s kyselým substrátem.

Pestrou škálu barev mohou vnést do stále zelených výsadeb bohatě kvetoucí rododendrony. Tento krásně kvetoucí rod se stále zelenými i opadavými druhy už dávno vzbudil pozornost šlechtitelů, a proto se kromě botanických nepřešlechtěných druhů používá při výsadbách i množství velkokvětých kříženců. Nápadné velké květy s dlouhými tyčinkami jsou v nejrozmanitějších barvách, od žluté přes červenou až po tmavě fialovou. Květy mnoha odrůd jsou i dvoubarevné, případně s odlišným zbarvením či tečkováním ve středu. Oblíbené jsou zejména nafialovělý kultivar ‚Catawbiense grandiflorum‘, bílý ‚Cunningham‘ s White ‚, tmavě růžové‘ Roseum Elegans ‚a‘ Marianus Koster ‚, tmavě purpurovou‘ Lees Dark Purple ‚, dvoubarevný‘ Blue Boy ‚i‘ Edwin O. Weber‚.

K nízkým botanickým druhům patří rododendron nepřístupný, tupolistý, rezavý a chlupatý (Rhododendron impeditum, obtusum, ferrugineum, hirsutum), vyšší jsou rododendrony včasný, hroznatý, Ward (Rhododendron praecox, R. racemosum, R. wardii). Rod se vyznačuje rozmanitými barvami květů a rozdílnou výškou keřů, od plazivých botanických, vhodných do skalek, až po vysoké 5 m. Kvetou od dubna do konce května. Vyžadují nevápenatou půdu, kromě nejnovějších typů Inkarho. Jsou to rododendrony roubované na podnože s mohutnější kořenovou soustavou, které tolerují vápenatou půdu.

Paletu vyšších stále zelených keřů doplňují oblíbený, ale pomalu rostoucí drobnolistý zimostráz (Buxus sempervirens), skalník (Cotoneaster salicifolius), trnité dřišťály (Berberis buxifolia, B. candidula, B. julianae, B. verruculosa), lesklolistá mahónie (Mahonia aquifolium), hlohyně (Pyracantha coccinea) s ozdobnými plody, vysoká cesmína (Ilex aquifolium), bílo kvetoucí bobkovišeň (laurocerasus officinalis), brslen Fortuneův (Euonymus fortunei’Variegatus‘), stále zelené kaliny (Viburnum rhytidophyllum, V. Pragense).

Jako půdopokryvné lze využít nenáročné stále zelené skalníky (Cotoneaster dammeri a C. wardii), plazivý brslen (Euonymus fortunei’Radicans‘), do stínu nízký zimolez (Lonicera pileata) a dekorativní Pachysandra (Pachysandra terminalis). Půdu lze pokrýt i popínavým stále zeleným břečťanem ( Hedera helix). K dalším stále zeleným popínavkám patří zimolez Henryho (Lonicera henryi).

Stálezelené trvalky, trávy a kapradiny

Vždy zelené zahrádky lze ve spodním patře úpravy doplnit trvalkami a travinami. Mezi stále zelené nízké trvalky patří zběhovec plazivý (Ajuga reptaus), huseníku (Arabis caucasica, A. procurrens), trávnička (Armeria),kopytník (Asarum), tarička (Aubrieta), rožec (Cerastium), klinček (Dianthus), čemerica (Helleborus), iberka (Iberis), flox (Phlox subulata), většina druhů lomikámenu (Saxifraga) a rozchodníků (Sedum), mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), čistec (Stachys Olympica), bergénie (Bergenia), barvínek menší (Vinca minor), k vyšším můžeme zařadit levanduli (Lavandula), Fakľovky (Kniphofia), juku (Yucca filamentosa). Z trav jsou stále zelené všechny kostřavy (Festuca), většina ostřic (Carex) a bika (Luzula). Nadzemní listy ostatních trav můžeme přes zimu nechat v trsech působit, avšak na jaře jejich třeba sestříhnout. K stále zeleným kapradinám patří sleziník červený (Asplenium trichomanes), Žebernatky různolistá (Blechnum spicant), kapradina (Dryopteris),jazyk (Phyllitis), Osladič (Polypodium), papraďovec (Polystichum).

Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

To Top