Nádrže na naftu jsou specifickou sortou produktů a jako takové mají své požadavky především na správné umístění a užívání v rámci bezpečnostních norem. S jakými omezeními a jakými dopady se můžeme v běžné praxi při jejich užívání potkávat?
Nádrže na naftu a bezpečností aspekty
Nafta, jak moc dobře víte není, tak těkavá a tím pádem náchylná na vzplanutí jako benzín. Je to pro ni zásadní výhodou. Pokud se například podíváme na benzínové versus naftové zdroje, tak ty benzínové jsou ze zásady kryté pod střechou či v podzemí, aby se vyhýbali i takovým činitelům jako je přímé sluneční světlo po delší denní dobu. To je například u nádrže na naftu naprosto zbytečné řešit. Naopak zcela stejně striktní a vyžadované jsou jiné požadavky na umístění. Samozřejmostí je například umístění dostatečně daleko od všech zdrojů otevřeného ohně a ve většině případů dokonce i od takových prvků jako jsou elektrické vedení. Jako podloží pro instalaci a provoz nádrží přitom velice často stačí standardně zpevněné podlaží například betonem.
Parametry nádrží, podle kterých vybírat
Většina nádrží se vyrábí ve verzi takzvaných dvouplášťových, což je právě forma ochrany paliva uvnitř. Dvojice oddělených plášťů má totiž naprosto zásadní strategickou výhodu v podobě vyrovnávání teplot a tlaků v meziprostoru a tím pádem i lepší izolaci paliva při jakémkoliv poškození či riziku. Zásadním parametrem je pak pro většinu lidí pochopitelně kapacita nádrže a rychlost průtoku paliva. S větší kapacitou se pochopitelně počítá i s větším průtokem. Samotné řídící jednotky nádrží jsou pak vybavené velice často efektivním počítáním průtoku, čímž se lépe drží kontrola nad tankováním. Zároveň se k nim zpravidla dodávají identifikační čipy, které umožňují tankování z nádrže. Pro taková zařízení jako jsou například spedice či vozové parky se jedná o naprostou povinnost.
Mohlo by vás zajímat
